Digitalizace dokumentů už dávno neznamená jen převod papíru do PDF nebo přeuspořádání složek na sdíleném disku. To, co dnes rozhoduje o rychlosti, nákladech a kvalitě, je práce s dokumentem v průběhu celého životního cyklu: jak vzniká, jak prochází schválením, jak se publikuje správná verze do provozu, jak se z něj vytěží data pro navazující systémy a jak snadno prokážete soulad při auditu. Jinými slovy: nestačí mít šanony „v počítači“. Moderní DMS propojuje workflow, řízení verzí, šablony a komponenty, cílené AI-vytěžování dat i dlouhodobou e-archivaci tak, aby se měřitelně zkrátil cycle time, snížila chybovost a posílila bezpečnost a auditovatelnost.

Připravili jsme stručné „desatero“, které firmám pomůže rychle zhodnotit stav bezpečnosti a udělat první (nebo další) konkrétní kroky – od přístupů a MFA přes IAM a zálohy až po monitoring a krizový plán. Tento článek rozšiřuje jednotlivé body o praktické tipy, typické chyby a doporučení, jak začít. Digitalizace zrychluje byznys, ale zároveň otevírá víc dveří, než kolik jich stíháme hlídat. Útočníci dnes často míří na menší a střední firmy, protože přes ně se snadno dostanou k větším hráčům v dodavatelském řetězci. Následky přitom nebývají jen technické: odstávky, zpožděné zakázky, smluvní sankce, poškozená pověst i tlak auditorů a pojišťoven. Připravili jsme proto praktický tahák, který pomůže rychle zmapovat aktuální stav a určit, co má smysl udělat jako první — bez složité terminologie a bez „velkých“ projektů. Cíl je jednoduchý: snížit pravděpodobnost průšvihu, zkrátit dobu obnovy a mít jasno, kdo co dělá, když se něco děje. Materiál je určen pro firmy, které chtějí rozumné minimum a které potřebují srozumitelný rámec pro společnou domluvu IT, managementu i dodavatelů.

Digitální nezávislost není slogan, ale strategické rozhodnutí. Je to o kontrole nad technologiemi a náklady: vyhnout se Vendor Lock-in, udržování tempa releasů a nenechat licenční modely třetích stran ovládat rozpočet. Ve Švýcarsku toto téma nabírá na váze – od vládních strategií a iniciativ veřejného cloudu až po otevřené standardy a open source software, který je výslovně propagován jako cesta k větší digitální suverenitě .

V dnešní době, kdy kybernetické hrozby nabývají stále sofistikovanějších forem, je SIEM (Security Information and Event Management) klíčovým nástrojem pro každou organizaci. Správně nasazený SIEM systém dokáže nejen detekovat útoky v reálném čase, ale zároveň pomáhá plnit regulatorní požadavky, které budou od listopadu 2025 povinné – konkrétně NIS2, DORA a český nový zákon o kybernetické bezpečnosti (nZKB).

Na první pohled to zní jednoduše: vezmeme data ze starého systému, připravíme strukturu, převedeme, ověříme, hotovo. Jenže v praxi migrace málokdy probíhá jako rovná čára z bodu A do bodu B. V projektech, kde klienti přecházejí na modernější platformu nebo přesouvají části systému do cloudu, narážíme na migraci dat pravidelně. A téměř vždy se v nějaké podobě opakují stejné momenty překvapení. Nejsou to nutně chyby – spíš „věci, které nikdo předem nevěděl, že bude muset řešit“.

Jak se mění způsob, jakým firmy chrání svá data a řídí přístupy? V době zvyšujících se kybernetických hrozeb a nových regulací už nestačí mít silné heslo a antivir. Firmy hledají systémový způsob, jak spravovat, ověřovat a hlavně zdokumentovat, kdo má přístup ke kterým datům. IAM (Identity & Access Management) se tak z technického nástroje stává klíčovým prvkem každé bezpečnostní strategie.